Jsem žena
Jsem žena
Proč jako první uvádím, že jsem žena?
Vždyť je to přeci zřejmé, že? :D
Protože je to pro mě základní role - jednoduché vysvětlení toho, jak vnímám, jak prožívám, jak pracuji, jak a co učím, prostě
vysvětlení toho, jak dělám vše, co dělám.
Dříve jsem takto nepřemýšlela a neviděla jsem rozdíl
mezi fungováním mužů a žen.
Nebo spíše mezi fungováním mužů a mým.
Přes nejrůznější peripetie,
události a osobní rozklady a sklady jsem dospěla až k tomu, že na rozdílu mezi
pohlavími asi opravdu něco bude a učila jsem se rozpoznávat, sžívat a zacházet se svou ženskou rolí.
Stále více objevuji jejíkrásy a moc si užívám tu jízdu na vlně hormonů.
Fyzioterapeutka
Svůj hlavní pracovní obor – fyzioterapii – jsem vystudovala v
rámci pětiletého studia na FTVS UK Praha.
Jsem magistra fyzioterapie a v pracovním kontextu
svůj titul uvádím ze dvou důvodů.
Za prvé jsem na svůj obor náležitě hrdá a získání těchto tří
písmenek mě stálo nemalé úsilí.
Téměř 9 let učení a získávání nových dovedností, když počítám i
přípravy na přijímací zkoušky.
A za druhé proto, že v naší společnosti je většinou vysokoškolské vzdělání
chápáno jako záruka kvality.
Čím vyšší vzdělání, tím větší vážnost je danému učenci projevována a kolikrát ani
nezáleží na tom, co je to vlastně za člověka.
Sice ve své podstatě s takovýmto způsobem škatulkování nesouhlasím, ale vnímám, že je u nás tento koncept velmi hluboce zakořeněný.
A tak zkrátka na tuto „hru“ přistupuji.
A co co pro mě fyzioterapie znamená?
Je to obor, který mě nepřestává fascinovat a stále objevuji jeho další roviny působení. Poprvé mě napadlo být fyzioterapeutkou již na základní škole.
Tenkrát jsem ale nevěděla, že taková profese vůbec existuje.
Když jsem se měla rozhodovat, čím bych chtěla být a padly veškeré sny o květinářce, profesionální zpěvačce nebo fotografce, napadlo mě, že bych
chtěla cvičit s lidmi po operacích.
Bylo to zajímavé zjištění, protože nikoho takového jsem ve svém okolí neměla, nebyla jsem příliš sportovní typ a náznak rehabilitace jsem postřehla maximálně ve filmu
S tebou mě baví svět.
Tuto myšlenku jsem záhy zavrhla a dále se věnovala hudbě na gymnáziu
. Ovšem opět ke mně tato myšlenka přišla v maturitním ročníku a tentokrát již nezapadla.
Na bakalářské (stejně jako na magisterské) studium mě přijali až na potřetí.
V obou případech to bylo většinou kvůli nízké znalosti angličtiny. To také svědčí o mém odhodlání stát se dobrou fyzioterapeutkou.
A i když mám pocit, že mě dokončené vzdělání někdy poněkud profesně svazuje, jsem opravdu moc ráda, že jsem to nevzdala.
V terapiích se věnuji ženám i mužům s bolestmi v pánevní oblasti, problémům s početím, rehabilitaci těhotných, bolestivé menstruaci a ostatním bolestem zad a kloubů.
Při terapii využívám např. prvky manuální medicíny, metodu Ludmily Mojžíšové, prvky ze Školy pánevního dna Renaty Skálové, kineziotaping, relaxační techniky a především psychosomatický náhled na danou problematiku. Kromě klasických technik fyzioterapie se zabývám i alternativními přístupy, jako je energetické léčení a učení o čakrách.
Místo a termíny dle individuální domluvy.
Pro více info pište na
lenkachuchu@gmail.com nebo na +420 605 133 727
Lektorka pánevního dna
V terapiích se věnuji ženám i mužům s bolestmi v pánevní oblasti,
problémům s početím, rehabilitaci těhotných, bolestivé
menstruaci a ostatnímbolestem zad a kloubů.
Při terapii využívám např. prvky manuální medicíny, metodu Ludmily Mojžíšové,
prvky ze Školy pánevního dna Renaty Skálové, kineziotaping, relaxační
techniky a především psychosomatický náhled na danou problematiku
. Kromě klasických technik fyzioterapie se zabývám i alternativními přístupy, jako je energetické léčení a učení o čakrách.
Místo a termíny dle individuální domluvy.
Pro více info pište na
lenkachuchu@gmail.com nebo na +420 605 133 727
Kněžka
Kdo je to kněžka?
A co pro mě znamená být kněžkou?
Absolvovala jsem dvouletý výcvik Kněžky staré Evropy, kde jsem se
učila o pohanské mytologii, různých ženských archetypech, naučila jsem se vést
přechodové rituály a ceremonie, a především prozkoumala různá zákoutí sebe sama.
Byl to pro mě velice přelomový výcvik a každý transformační víkend mě
posunul veliký kus dál na mé cestě seberozvoje.
Našla jsem tam mnoho nových přítelkyň a získala úplně jiný náhled na ženské vztahy.
A zcela novým způsobem jsem začala vnímat spiritualitu.
Novou dimenzi jsem našla ke vztahu k lidskému tělu (a především k tomu svému).
Být kněžkou pro mě znamená žít ve svém každodenním pracovním i osobním životě další rozměr. Přinášet do světa úctu, respekt a myšlenku posvátnosti k tělu, přírodě, ostatním bytostem i věcem a především snahu o využití svého plného potenciálu.
Tanečnice
Tanec prostě miluji.
Nejsem vyloženě sportovní typ a vytrvalostní sporty ve mně probouzí
spíše bouřlivé emoce, ale tančit můžu hodiny a hodiny a jen málo kdy se cítím tancem dosycená. Ne náhodou mi rodina a blízcí známí přezdívají Dorotka MáchalováJ
Doposud jsem se věnovala různým stylům. V dětství to byly závodně latinsko-americké tance, dále 9 let poloprofesionálně orientální tance, pár let pole dance a poslední dobou objevuji krásy salsy, bachaty a kizomby.
Čím dál více vnímám tanec spíše jako určitou formu meditace.
Při tanci jsem sama sebou a skutečně tady a teď.
Přestává pro mě existovat okolní svět.
Vnímám jen své tělo, své pocity, lidi, pro které tančím, nebo pouze svého tanečního partnera. Jsou to chvíle maximálního soustředění v naprostém uvolnění a plynutí.
A při lektorování také stav krásného napojení, kdy ke mně přichází různé myšlenky a vize.
Na svých kurzech také učím ženy některé technické „vychytávky“, které jim pomohou lépe rozhýbat celé tělo.
Především se snažím vést. Je do ryzího prožitku z tance samotného.
Vedu je k procítění, co je ten jejich, ten jejich pohyb, který nejlépe vyjádří
jejich jedinečnost a temperament.
„Zpívej, jakoby nikdo neposlouchal, tanči, jakoby se nikdo nedíval a miluj, jakoby to mělo být naposledy.“
Místo a termíny dle individuální domluvy.
Pro více info pište na
lenkachuchu@gmail.com nebo na +420 605 133 727
Muzikantka
K hudbě jsem byla vedená už od malička.
Celá moje široká rodina jsou muzikanti a pamatuji se, že už jako malé
holčičce mi tatínek hrál na dobrou noc ukolébavky na kytaru.
A tak bylo celkem samozřejmé, že se s nástupem na základní školu
začnu učit i já na nějaký hudební nástroj.
Začalo to zobcovou flétnou, dále se přidaly hodiny zpěvu, samostudium na kytaru, chvíli jsem se snažila naučit i na klavír.
Asi ve třinácti letech mě jeden kamarád přivedl na hodiny hry na saxofon a nedlouho po té jsem začala působit jako saxofonistka a zpěvačka v skororodinné kapele.
A tak jsem na podiu na vesnických zábavách a plesech strávila mnoho
víkendových večerů po dobu šestnácti let.
Byla to úžasná, ale často i dosti vyčerpávající zkušenost.
Od malička bylo mým velkým snem zpívat v muzikálech a dokonce jsem se pokoušela uspět i na přijímacích zkouškách na konzervatoř Jaroslava Ježka.
Většina mých známých z dětství se diví, že jsem teď fyzioterapeutka, protože si všichni mysleli, že se budu živit hudbou.
V současné době se více věnuji dalšímu učení se zpívat.
Když hraji na nějaký nástroj, tak spíše jen pro radost a občas se mi poštěstí i nějaké to veřejné pěvecké vystoupení. Ale i v tomto svém milovaném odvětví mám do budoucna jisté plány…. ;)
Výtvarnice
Malování obrazů je pro mě něco úplně nového.
Dříve jsem dělala spíše různou rukodělnou tvorbu.
Vyšívala jsem, šila kostýmy pro tanec, pletla košíky, vyráběla vitrážové šperky, stavěla dům. Malování mě lákalo, ale nikdy se „TO na papíře“ ani vzdáleně
nepodobalo TOMU v mojí představě.
Až když jsem začala navštěvovat různé meditační a seberozvojové
kurzy, stále silněji jsem cítila touhu malovat.
A při lektorském výcviku školy pánevního dna se to stalo téměř nutkavou potřebou.
Tak jsem jednou, při čmárání si na roh sešitu s poznámkami, použila pastelky.
Pak už roh nestačil a linky začaly vznikat na samostatné papíry.
Fascinovalo mě, co se stane, když propojuji další a další odstíny barev.
A především jsem v malovánív období velkých životních hurikánů nacházela klid a alespoň nějaké utřídění si myšlenek.
Nejvíce mě na mých obrazech baví to, že mě to nikdo nikdy neučil a vlastně ani nevím, co to kreslím, takže nemůžu udělat chybu.
Prostě každý tah je přesně tam, kde má být. Jakoby se to kreslilo samo a já si jen užívám tu chvíli, kdy se nechávám pohltit uměním.
Postupně mě při kreslení obrazů napadalo, komu je mám darovat nebo i to, co z příběhu který se vztahuje k vytvoření kresby, má určitý člověk vědět.
A tak postupně vznikají energetické obrazy.Některé daruji, některé jsou na prodej nebo i na zakázku. Pokud byste i Vy chtěli svůj energetický obraz, ozvěte se mi a velmi ráda se s Vámi domluvím na podrobnostech.
Tantrička
Počkejte prosím, tvořím:)
Cestovatelka
Miluji cestování.
A asi mi ani nezáleží na tom, jestli jedu autobusem, letím letadlem,
jdu pěšky nebo řídím auto. Hlavně, že jsem v pohybu.
Užívám si řízení auta stejně jako několikahodinové cesty
autobusem či túry s plnou polní.
Mám moc ráda objevování nových míst a nasávání místní atmosféry, ale
především, když cestuji kamkoliv „pryč“ jako bych byla více sama se sebou.
Snáze ke mně přichází inspirace, myšlenky a vhledy a dostávám velkou touhu tvořit.
Velmi často si na cesty s sebou balím několik knih a různé odborné články, ale nakonec raději sama píšu, maluju nebo jen pozoruji okolí a přemýšlím a knížky či notebook zůstávají jen jako zbytečná zátěž v zavazadle.
A kam cestuji? Kamkoliv.
Dokážu si užít tep velkoměsta se všemi památkami a kavárničkami, ale daleko raději mám přírodu. Úplně nejšťastnější jsem někde, kde cítím volný prostor.
Hory, pobřežní cesty, nebo i pusté kamenité pláně.
Zatím na svém cestovatelském kontě nemám exotické země či
daleké expediční výpravy.
To, co miluji na cestování, zažívám na několika týdenní dovolené v zahraničí velmi podobně jako na víkendovém výletě do Českého středohoří.
Ale i tak mě láká volání dálek a objevování cizích zemí a kultur.
A zatím jsem se asi nejvíce zamilovala do Islandu.
A protože velmi ráda svoje vášně sdílím s dalšími lidmi a jsem žena podnikavá, spoluorganizuji také ženské putování – výlety pro ženy s poznáváním
českých krás a silových míst spojené s meditacemi a rituály v přírodě.
Milovnice nevšedních zážitků
Milovnice nevšedních zážitků
Jsem požitkářka.
Ano, jsem. A trvalo mi to dlouho si to uvědomit a připustit a neustále se učím uvolnit se a dovolit si to.
A také jsem extrémistka.
Mám ráda adrenalinové zážitky a vyšší míru intenzity prožívání.
Miluju jízdu na divočejší vodě, mám za sebou několik seskoků s padákem, canyoning, trochu jsem se věnovala lezení, sjezdovému lyžování, lákají mě rychlá auta atd.
Ale nevšedními zážitky nemyslím jenom extrém a adrenalin.
Miluju výjimečnost.
Výjimečnost situace, okolností, prožívání, zážitků.
Ale to pro mě neznamená například exotickou
dovolenou v luxusním hotelu.
Je to spíše určitý druh vnitřního nastavení – určitý způsob prožívání.
Zastavení se a pozorování západu slunce, večerní sklenička vína při svíčkách, noční koupení se v řece, připravování večeře na ohni, malování si na břehu řeky, dobrá snídaně v krásné kavárně, dlouhé obětí mě blízké osoby, protančená noc v latinském klubu.
To vše jsou pro mě možná že všední, ale výjimečné zážitky.